Z tohoto místa se vám otevírá rozhled západním směrem do dálek Lomnicka. Při dobré viditelnosti je možné pozorovat vzdálený Ještěd. Z mého pohledu má místo největší kouzlo při západu slunce.
Lavička nese název Roubenka hned ze dvou důvodů. Severovýchodním směrem se nachází vrchol kopce Roubenka (561 m n.m.), odkud je v současné chvíli, dokud nepovyroste les, rozhled na většinu Studence, ale i vrcholky Krkonoš. Druhý důvod k tomuto názvu místa je bezpochyby díky studánce nacházející se necelý kilometr jihozápadním směrem. Zde je možnost zahnat žízeň pramenitou vodou a odpočinout si na klidném lesním místě. Voda má údajně zázračné účinky na lidské zdraví. Pokud vás snad už bolí nohy, pár doušků by mohlo být řešením.
2. bod skautského zákona
Skaut je věrný a oddaný
Skautka je věrná a oddaná
Jsi zodpovědný za svou růži
Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži, říká liška Malému princi velké tajemství, na které podle ní lidé už zapomněli. Kdo z nás by si nepamatoval na tuhle ústřední scénu Exupéryho pohádky pro dospělé. Už tehdy – koncem 30. let minulého století – mu přišla věrnost tak ohrožená a současně tak zásadní, že jí věnoval své nejčtenější dílo. Což teprve dnes! Sotva mohl Antoine de Saint-Exupéry tušit, že přijde doba, v níž se bude pokládat přílišná věrnost za morální pochybení, protože se jí člověk může připravit o lepší seberealizaci. Právě tohle charakterizuje naši současnost – tekutou modernitu, jak ji popisuje nedávno zemřelý špičkový sociolog Zygmunt Bauman: nic nesmí být příliš pevné, žádný slib daný „na věky“ nemůže být brán vážně (a tedy by ani neměl být dáván), protože si jím člověk omezuje své životní možnosti – a tím si zásadně ubližuje. Jenomže bez věrnosti se žádné velké dílo – ať jako vztah mezi lidmi, nebo nějaký tvůrčí čin – nemůže podařit.
V původní anglické verzi ve druhém bodě zákona bylo jedno slovo – loyal – a podrobně se vypisovalo, komu všemu má být skaut „loajální“: své královně, své zemi, skautským vůdcům, rodičům, zaměstnavatelům a svým podřízeným. Zvlášť ti podřízení, kterými se rozuměli ti, kteří jsou níže postavení než dotyčný, stojí za pozornost. My tam máme v češtině dvě slova – věrný a oddaný. A je to velmi dobře, i když dneska už skoro nikdo neví, co to vlastně znamená být „oddaný“. On totiž vztah oddanosti má svůj základ v tom, že člověk dává k dispozici svůj život. Původně to bylo hlavně vůči Bohu, posléze rytíř vůči panovníkovi a manželé sobě navzájem (proto se ostatně o nich říká, že byli oddáni). Oddanost vlasti vedla vojáky k obětování vlastního života.
Na nás to může dneska působit jako až příliš velké podřízení se někomu či něčemu. Jenomže skutečná věrnost se bez oddanosti nakonec nikdy neobejde. Aniž bychom hned viděli nějaké hrdinské činy, pak schopnost dát svůj život k dispozici tomu, komu jsem slíbil věrnost, se může projevovat v řadě větších či menších obětí. Skauting i po stu letech má stále v sobě zakomponovánu výzvu Roberta Baden-Powella: Konej to, co je na prospěch druhým, nikoli to, co je jen na prospěch tobě. Oddaností se projevuje opravdovost mé věrnosti. A to jak v tom, co jsem schopný pro tu věrnost vydržet, tak v tom, co jsem schopný pro ni aktivně uskutečnit. Oddanost se totiž musí projevit skutky.
Ve věku kluků a děvčat se věrnost v prvé řadě má projevit v tom, jak žijí svá kamarádství. Kamarádství je veliká hodnota a skauti si toho jsou naštěstí moc dobře vědomi. To někdy rodiče nebo jiní dospělí lidé to tak úplně nechápou. U nás v domě není příliš obvyklé potkat na schodech děti. A tak si dosud pamatuji situaci, kdy jsem se tam míjel se dvěma ženami, které doprovázel asi osmiletý klučina. A dodnes slyším jeho hlas, kdy se na ty dvě ženy obrátil a jako by oznamoval, že dojde k největší světové události, prohlásil: „Za mnou dnes přijde můj kamarád.“ Jediný, u koho tím vzbudil pozornost, jsem byl ovšem já…
Druhou oblastí je pak věrnost oddílu a své družině. Nepřijít na schůzku z jiného důvodu, než že jsem nemocný nebo dlouhodobě mimo, to není jen tak. A což teprve nejet na výpravu nebo na tábor. Tehdy, když něco takového hrozí (a bohužel často pro nápady rodičů), měla by se projevit oddanost oddílu a družině: Oni na mě spoléhají, já bych jim chyběl. I když mě to bude leccos stát, nemůžu je zklamat.
K věrnosti je třeba děti vychovávat. Od mala. Je třeba je vést k tomu, aby dokázaly odmítnout to, co nemusí mít, co nepotřebují nebo co by je odvádělo od toho, co je podstatné. Například od toho, aby dodržely to, co slíbily. Znamená to vést je proti trendu, kterým na ně reklama útočí ze všech stran: Nevaž se, odvaž se! Když musíš, tak musíš! Skautský život poskytuje mnoho příležitostí k tomu, aby se kluci a holky dokázali překonávat – neopustili své stanoviště při velké hře, i když je jim horko nebo mají žízeň, vydrželi na noční hlídce, i když je jim zima, rozdělili se s kamarádem o svačinu, i když mají sami hlad, nevzdali se na trati štafety, i když je píchá v boku, vystoupili s družinou u táboráku, i když mají trému…