Toto místo bylo dříve nazýváno Studená horka, nyní už pouze Horka. Odhaduje se, že tento název hrál roli při pojmenování obce Studenec. Pokud rádi putujete ke kořenům, toto je to pravé místo. V roce 1828 byl na nejvyšším bodu Horky postaven větrný mlýn, bohužel se do současnosti nedochoval. Na místě, kde dříve stával se nyní nachází roubená chalupa (čp. 46).
Kaplička sv. Prokopa zde byla postavena po špatných žních v r. 1820. Hrozila bída a hlad a proto obecní rada rozhodla postavit na okaji katastru čtyři takové kapličky zasvěcené sv. Prokopovi. Konaly se prosebná procesí, aby sv. Prokop uchránil úrodu. Tato kaplička je z původních čtyřech poslední dochovanou. (čerpáno z knihy o Studenci a Zálesní Lhotě)
Poměrně rozlehlá louka, která se zde rozprostírá, obklopují v listnaté a smíšené lesy. Jeden takový zajímavý je pokud se vydáte severozápadně odtud a pak vyrazíte stoupající severní cestou skrz les. Po levé straně cesty je les tvořen lipami, z pravé ji lemují duby. Společně tak vzniká lesní alej, možná lépe lesní tunel, který dodává člověku pocit bezpečí. Mám to tu rád, zvláště když touto alejí běžím. A ještě o kus víc, když tudy běžím směrem z kopce dolů.
Pár metrů za lavičkou se nachází lom. Pohled na něj je určitě lákavý, nicméně z této strany to není bezpečné a ani dovolené. Pokud byste však chtěli přeci jen nahlédnout, je potřeba lom obejít po severní straně a hodit oko ze západní strany. Rizikem už nebudou drolící se okraje, nýbrž pasoucí se kravičky, tak buďte opatrní.
Lavička na Horce u pomníku sv. Prokopa je ideálním místem pro hledající. Nejeden večer jsem zde propovídal zahleděn do dálky Krkonoš a světel pod nimi rozesetých. Klid a uzavřenost místa dodá člověku v takových chvílích potřebný pocit bezpečí.
9. bod skautského zákona
Skautka je hospodárná
Skaut je hospodárný
Hospodárnost podle skautské trojnožky
Jak už jsem říkal, v roce 1992 jsme v našem skautském zákoně změnili jen jedno slůvko. Místo „spořivý“ jsme v devátém bodu dali „hospodárný“. Mohlo tam být vlastně od počátku, protože v původním zákoně Roberta Baden-Powella bylo A Scout is thrifty. Což by do češtiny šlo přeložit tak, že skaut má být šetrný nebo právě hospodárný. V té spořivosti totiž zaniká mnohé z toho, co vlastně je třeba mít na zřeteli víc než „střádání penízků“. Proto například v současném anglickém slibu je A Scout makes good use of time and is careful of possessions and property (skaut využívá čas a je šetrný k majetku a vlastnictví). Myslím, že naše pěkné české „hospodárný“ pokrývá všechno potřebné.
Když se zabýváme třemi základními skautskými principy, vždycky mimo jiné zdůrazňuji, že vlastně tvoří takovou skautskou trojnožku, z níž se nedá odebrat ani jedna část. Silou skautingu mimo jiné je (kromě jeho metody) právě to těsné spojení všech tří principů. A v devátém bodu našeho zákona je to krásně vidět. Uskutečňování toho, co po nás žádá bod Skaut je hospodárný, je totiž konkrétním uskutečňováním všech tří principů. Podívejte!
Jistě hned vidíte, jak to souvisí se třetím principem – Odpovědnost vůči sobě. Znamená to správně hospodařit se všemi „zdroji“, které člověk má. V prvé řadě jsou to jeho tělesné i duševní dispozice: rozum, vůle, city, paměť, nadání, fyzická síla a obratnost, pohotovost. Samozřejmě také zdraví, dokonce i krása a sympatičnost, a tudíž celková životní energie. Se všemi těmito složkami je třeba zacházet dostatečně aktivně, správně je rozvíjet (jinak většinou zakrní nebo zplaní), využívat pro sebe i ostatní, ale také je umět chránit před poškozením a plýtváním. Pak jsou to i kontakty, které člověk má. Dnes se tomu říká (ne úplně hezky) „sociální kapitál“, ale dobře to vyjadřuje hodnotu, kterou taková síť dobrých vztahů pro člověka má. A pak jsou to peníze a další věci, které člověk vlastní. S nimi se musí naučit odpovědně zacházet úplně stejně, jako se svými vlastními schopnostmi a vztahy. Tvořivě, efektivně, ale také šetrně a citlivě.
Pak tu máme druhý princip – Odpovědnost vůči druhým. Tady stačí si vzpomenout na „zlaté pravidlo“ Nečiň druhým to, co sám nechceš, aby oni činili tobě. Je třeba hospodárně zacházet i se zdroji lidí kolem nás. Oni nemají nevyčerpatelné zdroje trpělivosti, pozornosti, odvahy, dobré nálady, schopnosti snášet naše průšvihy, času a kdo ví čeho ještě dalšího. Rodiče dospívajících také nemají nevyčerpatelné zásoby peněz k tomu, aby dotovali jejich „sladký život“. Prostory, které společně užíváme s ostatními, vyžadují naši společnou šetrnost, schopnost je udržovat v pořádku a funkční.
Ale zdaleka jsme neskončili s druhým principem. Naším podstatným partnerem z hlediska hospodárnosti je příroda. A tady jsou součástí civilizace, která plýtvá neuvěřitelným způsobem. A nejen plýtvá, ale přímo přírodu ničí. Princip „trvalé udržitelnosti“ není nějaký fantasmagorický nápad. To je jediná cesta, jak společně můžeme na naší planetě přežít a současně se chovat jako její hospodární „správci“. Také patříme k těm, kteří musí vždy mít jen to, co je podle poslední módy? Vyhazujeme věci, které by mohly docela dobře další dobu sloužit? Podílíme se na něčem, co přímo ničí přírodu? Schvalujeme takové jednání? Nic proti němu neděláme? To všechno je proti devátému bodu našeho zákona a v rozporu s druhým základním principem skautingu.
A kdepak je ten první princip? Odpovědnost vůči nejvyšší Pravdě a Lásce? Ten se týká daru největšího, který si nevyrobíme my ani nikdo jiný a bez kterého bychom ale všechno ostatní nepotřebovali. Tím darem je čas. Je to už několik desítek let, co se světem rozběhlo heslo Čas jsou peníze. Myslelo se tím, že čas je příležitost k vydělávání peněz, a tak si času máme považovat podle toho, kolik peněz bychom v něm byli schopni vydělat. Je to heslo nebezpečné, naprosto neskautské. To skautské by mělo znít: Čas je k nezaplacení. Protože je v prvé řadě příležitostí k Lásce na desítky způsobů. A stejně tak pro úžasné objevy ve světě Pravdy. Proto také dnes jednou z nejpodstatnějších podob správného žití devátého bodu našeho zákona je správné hospodaření s časem. Svým a samozřejmě i těch druhých.