Dalo by se říct, že lavička na Poustce se nalézá v samotném srdci Studence. Oproti svým kolegyním se v jejím okolí nachází zástavba a je zde rušněji. A není se čemu divit, jste přeci jen v jádru obce.
S trochou štěstí z fotbalového hřiště zaslechnete křik kluků a holek, kteří zrovna hrají jedno ze svých utkání. Ze všech sportů se ve Studenci fotbal těší největšímu zájmu a je to i díky spoustě dobrovolníků. Na domácí zápasy mužů přichází leckdy přes 200 fanoušků. Studenec není jen o fotbale. Populární jsou u nás i další sporty, například orientační běh, tenis, volejbal, stolní tenis, atletika nebo přespolní běh. V zimních měsících zde vyráží za pohybem desítky běžců na lyžích. Tratě jsou dle sněhových podmínek projeté jak na této louce, tak i pod vrcholem Strážníku a dále v okolí. O tratě se nám tu starají Sokolové, kteří pomáhají sportu i provozem nedaleké sokolovny. Orlové, tenisté či hasiči rozhodně nejsou v pozadí a patří mezi aktivní spolky taktéž.
Za zmínku a Vaši návštěvu stojí bezpochyby i prostor okolo školy s venkovním amfiteátrem, který pravidelně hostí kulturní akce. Součástí areálu je i naučná stezka vedoucí skrz stráň. Na ní se dozvíte mnoho zajímavých poznatků o zdejší přírodě a mnoho ze zmíněného uvidíte i na vlastní oči.
Velká Poustka je místo pro mě kouzelné díky velmi specifickému pohledu na kostel. Pokud máte dobré oči, uvidíte na hodinách na věži, kolik je právě hodin. A pokud snad máte ještě trochu času nazbyt projděte si blízké okolí tohoto místa. Stojí to za to.
7. bod skautského zákona
Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců
Skautka je poslušná rodičů, představených a vůdců
Kdy poslušnost sluší?
Vyšel jsem z vlakového nádraží v Českých Budějovicích, kde jsem se měl příští den zúčastnit konference o vztahu volného času a společenských věd. Hned na začátku je přechod přes dvouproudou silnici a svítila nám červená. Bylo nás asi deset, kteří jsme zůstali stát a čekali, až blikne zelená. A tu kolem nás prokráčel mladý muž s batohem, červená nečervená. Evidentně nikam nespěchal, jen pokládal za zbytečné dodržovat pravidla silničního provozu. Nevím, jestli si při tom pomyslel, že my ostatní jsme hloupí troubové, kteří nepřejdou jen proto, že svítí červená. Já jsem si každopádně v duchu říkal: s lidmi, kteří dobrovolně nedodržují zákony a vyhlášky, se těžko dá vytvořit skutečně demokratická společnost.
Po roce 1989 u nás probíhala „výchova k demokracii“ nejen velmi živelně, ale hlavně podle těch, kteří o ní měli velmi podivné představy. Václav Havel na všechno nestačil. Tomáš G. Masaryk zakládal demokracii na důvěře v lidi. Čím dál tím více lidí si u nás začalo myslet, že demokracie je systém, kde si chytří a mocní můžou celkem dělat, co chtějí, a ostatní do toho nemají co mluvit. Tohle ovšem žádná demokracie není. Erazim Kohák v Průvodci po demokracii říká: Demokracie je vládou každého z nás ve prospěch jak každého, tak všech, nás i budoucích, lidí i přírody.
Možná se už začínáte ptát, proč tu vůbec v souvislosti se sedmým bodem našeho zákona věnuju tolik prostoru demokracii. Inu proto, že poslušnost je stavebním kamenem demokracie. Samozřejmě že ne sama. Předpokládá svobodu. Ale kde je svoboda, musí být i odpovědnost – jinak to není svoboda, ale svévole (ta je velmi nebezpečná). A poslušnost – to je právě konkrétní vyjádření té naší odpovědnosti. Pokud máme dohromady být jako lidé jedné rodiny, oddílu, školy, podniku, města, země či planety dobrým týmem, musíme respektovat spoustu pravidel, která naši součinnost umožňují. Poslušnost zkrátka není hloupost. Je to svobodné a rozumné rozhodnutí vycházející z pochopení, že souhra vyžaduje i vlastní omezení a podřízení se. Orchestr nehraje krásně proto, že každý z hudebníků hraje, co ho napadne, ale že se drží předlohy autora a realizují ji podle pokynů dirigenta. Dobrý fotbal si nikdo nezahraje tím, že bude kopat do míče či protihráčů podle libosti.
Před posledním sněmem se docela rozběhla debata o tom, jestli bychom tenhle sedmý bod neměli zrušit. Myslím, že by to byla chyba. Poslušnost je odpovědností svobody – a tedy nutná podmínka demokracie. Ale ve snaze po vypuštění sedmého bodu zákona nebo alespoň slova „poslušnost“ zaznívají reálné špatné zkušenosti s tím, jak je poslušnost vyžadována či uplatňována. A to je důležité dobře vidět. Poslušnost, o niž nám jde, nesmí být ani slepá, ani pasivní. A už vůbec nesmí někoho ponižovat. Vzorem poslušnosti, o niž máme usilovat ve svých skautských oddílech, rozhodně není poslušnost vojenská – povel, rozkaz, výkon.
Jistěže mohou nastat krizové situace, kdy je nezbytné, aby členové oddílu či jiné skupiny ihned reagovali na pokyny vedoucích či jinak kompetentních osob. Ale právě v těchto situacích se má zúročit to, že běžně je poslušnost odpovědí na rozumné vysvětlení důvodů. Má vyrůstat ze zkušenosti, že ten, kdo poslušnost v něčem žádá, činí tak v zájmu všech – tedy i toho, kdo má poslechnout, osvědčil se jako autorita, která má své požadavky dobře promyšlené, a sama je rovněž připravena v zájmu všech poslouchat. Ten, kdo poslouchá, má běžně nejen právo, ale i povinnost přistupovat ke své úloze tvořivě: ptát se po důvodech, zodpovědně o nich uvažovat, případně navrhovat lepší řešení.
Musím také uznat, že jsou situace, kdy je správné neposlechnout. Totiž tehdy, když od nás někdo vyžaduje něco zlého, o čem víme, že je to špatné, něco proti našemu svědomí. Neposlechnout v takovém případě ovšem není nic pohodlného, většinou to vyžaduje velkou odvahu i schopnost nést následky.
Skautský oddíl je i prostředím, kde si občas člověk může vyzkoušet prohození rolí, aby ti, kteří většinou poslouchají, zažili i možnost poslušnost vyžadovat a vyzkoušeli si, jak je mnohdy těžké poslušnost vyžadovat.